CANISTERAPIE A BULTERIÉR
Canisterapie se chápe jako pozitivní působení psa na celkové zdraví člověka. Podporuje rozvoj hrubé a jemné motoriky, podněcuje verbální i neverbální komunikaci, rozvoj orientace v prostoru, nácvik koncentrace, zvyšuje motivaci a pozornost. Lze ji využít u lidí s různým postižením (mentálním, smyslovým či tělesným), autistů, psychicky nemocných osob, seniorů, ale i u zdravých lidí třeba k relaxaci. Pejsek působí jako jakýsi sociální katalyzátor, jež zahrnuje a podněcuje společenský kontakt, poskytuje příležitost k mazlení, hrám a k zapojení do společnosti.
Canisterapii můžeme rozdělit do 4 skupin:
- AAA (animal-assisted activities) = aktivity za pomoci psů – pomocí přirozeného kontaktu psa a člověka vylepšujeme kvalitu jeho života, zdokonalení paměti, navrácení chuti do života, zlepšení komunikace apod., výsledky lze vyjádřit v pojmech štěstí, spokojenosti a radosti, řadíme sem např. návštěvy v dětských domovech, domovech seniorů, krizových centrech atd.
- AAT (animal-assisted therapy) = terapie za pomoci psů – je to plánovaná intervence, kdy se cíleným kontaktem podílíme na určité léčbě, je vedena terapeutem (fyzioterapeutem, psychoterapeutem apod.), výsledky jsou měřitelné a objektivně pozorovatelné, patří sem např. polohování, nácvik chůze, zvětšení slovní zásoby, léčení fobií atd.
- AAE (animal-assisted education) = vzdělávání za pomoci psů – je využíváno pozitivního vlivu psa na studenty, a to buď na žáky v běžných školách (besedy, přednášky, ukázky výcviku apod.) nebo na žáky se specifickými potřebami, kde pejsek působí hlavně jako motivace a také k rozvoji paměti a koncentrace, ale může fungovat i jako prostředník mezi studenty a učiteli
- AACR (animal-assisted crisis response) = krizová intervence za pomoci psů – kontakt psa a člověka ve svízelné situaci působí na odbourávání stresu, napomáhá k celkovému zlepšení psychického i fyzického stavu člověka, využívá se i u záchranářů, kteří pracují při katastrofách.
Canisterapie je vždy týmová práce, kdy tým tvoří pejsek a psovod. Člověk, který se chce tomuto věnovat by měl mít nějaké znalosti z kynologické oblasti a také z té oblasti, které se chce věnovat. Tedy povědomí o tom, jak se chovat k lidem s postižením, dětem, seniorům, jaké mají touhy a potřeby.
Požadavky na psa-canisterapeuta jsou poměrně rozsáhlé, opět záleží i na tom, pro jakou formu terapie a pro jaké klienty ho chceme využívat. Nezáleží na plemeni, pohlaví, velikosti či původu, ale zejména na jeho povahových vlastnostech. Podmínkou je neagresivní chování a radost z kontaktu s lidmi. Při přípravě psa na canisterapii je velice důležitá socializace, psík musí být zvyklý na lidi, ostatní zvířata i různá prostředí. To je vhodné trénovat již odmalička, u bulíka bych se zaměřila hlavně na kontakt s jinými zvířaty, už v mládí ho seznamovat s dalšími psy, kočkami, drobnými zvířaty v klecích, ale ukázat mu např. i koně apod. Potěšení z kontaktu s lidmi je pro bulteriéry jedna z přirozených vlastností, stejně tak si myslím, že většina těchto psů je psychicky odolných a lépe než někteří zvládají rozmanitá prostředí. Vhodné je vzít občas s sebou psa do běžného městského provozu, kde se může setkat s různými zvuky, davy lidí, jezdícími schody, troubícími auty, cyklisty a zažít spousty jiných situací. Součástí přípravy je samozřejmě i základní poslušnost, každý takový pes musí být ovladatelný a to i ve ztížených podmínkách (přivolání od hrajících si dětí, od králíka, ovladatelnost ve skupině lidí, ve společnosti dalších psů atd.). Pro provozování canisterapie je důležitý výborný zdravotní stav, i když bych řekla, že ne nezbytně nutný, vždyť i pejsek s nemocným srdíčkem nebo ledvinami může přinášet hodně radosti (mnozí z Vás jistě znají bulinky-canisterapeutky Vendulku a Thayu Věrky Pisárové nebo Niobe Evičky Handlové, všechny tyhle psí slečny mají nemocné srdíčko). Tady je samozřejmě podstatné přizpůsobit činnost psa jeho aktuálnímu stavu. Canisterapeutický bulteriér by měl být sebejistý, přátelský, klidný, může být temperamentní, ale vyrovnaný. Vzhledem k tomu, že milují všechny možné hry, tak jsou vhodní zejména k dětem. Na druhou stranu se také rádi povalují a mají rádi dotyky, takže je můžeme využít i k polohování (těsná interakce mezi psem a člověkem) nebo relaxaci. Pokud chceme svého pejska používat k polohování, je dobré ho postupně navykat na klidné ležení vedle člověka a na doteky na všech částech těla. Mezi vlastnostmi bulíků vhodných pro canisterapii bych vyzdvihla jejich trpělivost, potřebu lidské společnosti a také třeba to, že nejsou přehnaně uštěkaní. Buličí trpělivost se uplatní při procvičování motoriky (nandávání a sundávání obojků, jejich rozepínání a zapínání, podávání pamlsků), při nekonečném hlazení a mazlení od dětí apod. Je dobré, když umí bulík aportovat, může nosit hračky nebo podávat různé věci. Někdy jsou však tito čtyřnožci příliš hr, takže je vhodné učit je, aby si pamlsky brali opatrně a pomalu či aby při různých hrách někoho nepovalili. Podle toho jaké klienty by jsme v budoucnu chtěli navštěvovat je vhodné zvolit i nácvik dalších specifických situací, např. reakce na člověka, který se pohybuje o berlích, chování psa u vozíku nebo třeba navyknutí na pach nemocnic. Určitě jsem tady nevypsala všechna buličí specifika nebo nevyčerpala všechny informace o canisterapii, jen jsem chtěla tuto záslužnou činnost přiblížit těm, které to zajímá a kteří by se tomuto třeba jednou v budoucnu se svým bulíkem chtěli věnovat. Aktivita je to chvályhodná a myslím si, že bulík (samozřejmě záleží na konkrétním jedinci) je pro ní více než vhodný.
Hrůzová Vendula
